Stručné shrnutí hlavních sdělení

Z přednášky prof. A. Brufskyho vyplývá, že Oncotype DX i MammaPrint plní svůj základní účel při rozhodování o indikaci chemoterapie. Současně však prof. Brufsky upozorňuje, že část informace, kterou Oncotype DX poskytuje, lze v praxi do určité míry odhadnout z kvalitně provedených klinicko-patologických parametrů a imunohistochemie (tzv. McGeeho rovnice – např. ER/PR/HER2, Ki-67, velikost nádoru, grading/Nottingham skóre).

U MammaPrintu naopak opakovaně zdůrazňuje přidanou hodnotu, kterou Oncotype DX v současnosti nenabízí: identifikaci ultra-low risk a rozlišení vysokého rizika na high-1 a high-2, přičemž tyto podskupiny mají odlišné biologické chování a rozdílnou predikci odpovědi na léčbu. Prakticky zmiňuje, že zejména skupina high-2 se chová biologicky „agresivněji“ a je spojena s vyšší pravděpodobností pCR v neoadjuvanci a větším benefitem z intenzivnější systémové léčby; současně předkládá data podporující potenciální využití této stratifikace i pro úvahy o přínosu antracyklinů, imunoterapie a v budoucnu také pro lepší selekci pacientek pro adjuvantní léčbu inhibitory CDK4/6.  

V diskusi zazněla mimo jiné také otázka k využití testu u premenopauzálních pacientek a to v kontextu výkladu, který se v praxi někdy objevuje, že u premenopauzálních žen je „vhodnější“ Oncotype DX. Prof. Brufsky však jednoznačně uvedl, že MammaPrint používají rutinně jak u premenopauzálních, tak u postmenopauzálních žen, a že při biologickém srovnání nádorů mezi oběma skupinami nevidí rozdíly, které by z praktického hlediska omezovaly použití MammaPrintu u premenopauzálních pacientek.