V tomto rozhovoru Joyce O’Shaughnessy rozvíjí dlouhodobé klinické dilema v léčbě časného ER+/HER2– karcinomu prsu: které pacientky skutečně potřebují antracyklinovou chemoterapii a které lze bezpečně léčit méně intenzivním režimem bez doxorubicinu. Vysvětluje rozdíl mezi režimy TC a AC-T, připomíná vyšší toxicitu antracyklinů včetně dlouhodobých rizik a zdůrazňuje, že po rozhodnutí o indikaci chemoterapie zůstává stále otevřená další klíčová otázka — jak intenzivní léčebný režim zvolit. Právě zde podle ní získávají MammaPrint a BluePrint další praktický význam, protože mohou pomoci zpřesnit výběr pacientek, které z přidání antracyklinu skutečně profitují.
Stručné shrnutí hlavních sdělení
Zásadním sdělením je, že skupina MammaPrint High Risk není biologicky jednotná. Data z registru FLEX naznačují, že u podskupiny High 1 jsou výsledky při léčbě režimy TC a AC-T velmi podobné, zatímco u podskupiny High 2 se ukazuje zřetelný klinický přínos intenzivnější léčby s doxorubicinem. Rozhovor tak podporuje pohled, že biologická heterogenita nádoru se promítá i do odpovědi na konkrétní chemoterapeutický režim a že genomická stratifikace může posouvat rozhodování od obecného konceptu „chemoterapie ano/ne“ k biologicky řízené individualizaci její intenzity. Významné je také to, že tato data již reflektuje NCCN ve svých doporučeních.
